WEC 6 HOURS of SPA FRANCORCHAMPS MAY 2016

S dalšími třemi kolegy ze spolku trackmarshalsbrno jsem měl tu možnost zúčastnit se „výletu“ do Belgie na legendární okruh „Circuit de Spa-Francorchamps“.

Středa: cestovní den. Z Brna jsme po důkladných přípravách vyrazili ve středu 4. května v 8:00 ráno. Čekalo nás cca 1000 dlouhých kilometrů s plánovaným příjezdem kolem 18:00 večer. Jenže hustý provoz na německých dálnicích naši cestu protahuje o dalších 1,5 hodiny. Po příjezdu jsme s chutí vysosali nějaké to belgické pivko a po krátkém odpočinku přímo v městečku „Stavelot“, těsně sousedícím s okruhem, jsme zamířili do nedalekého ubytování, do  LongPre .

Čtvrtek: ráno jsme v 7:30 dorazili na okruh. Proběhlo formální seznámení s vedoucími místních maršálů, při kterém si zrovna udělali u našich jmen fajfku – to jakože jsme v cajku na místě. Na místo našeho budoucího působení, na traťové stanoviště č. 15 jsme se museli nějak dopravit a jak jinak, než autem.

To pro nás znamenalo následnou jízdu po celém okruhu. Já nic nekomentoval, jen jsem zíral a hlavně srovnával skutečnost s tím, co znám ze svého dosavadního pohledu simracera. Musím podotknout, že Raidillon/Eau Rouge je opravdu neskutečnej krpál nahoru a celý okruh je prostě nádhera. A malá perlička – po té, co jsme vyložili věci v zatáčce Campus, odvezl řidič auto asi 100m dolů a zaparkoval téměř na místě, odkud jsme vyrazili na vyhlídkovou jízdu. To se povedlo, jupí!

Nedlouho po nás dorazila na stanoviště postupně celá sestava, ve které jsme odsloužili celý závodní kolotoč. Většina maršálů pochopitelně mluví jen francouzsky, někteří částečně i anglicky. A protože nejen má znalost AJ je víceméně pasivní, bylo dobře, že s nimi v týmu slouží rodilý čech – Martin. Jistou dobu již v Belgii žije a pracuje, ale u nás dříve spolupracoval právě s lidmi od TMB. Byl pasován do role styčného důstojníka a pro nás překládal veškeré důležité informace od šéfky týmu. Ano – čtete správně, velela nám žena. A organizace šlapala jako na drátkách.

Dopoledne na okruhu probíhalo kolečko obvyklých povinných procedur, jako je inspekční kolo lékařského vedení, dále inspekční kolo ředitelství závodu i samotného komisaře FIA. Po nich došlo konečně i na jízdy závodních vozů.

Čtvrtek je dnem volných tréninků napříč všemi kategoriemi. ( Porsche GT3 Cup Challenge Benelux, Touring Car Championship a FIA World Endurance Championship ). Po ukončení tréninkových jízd jsme se večer vypravili do boxů na prohlídku závodních vozů a zázemí týmů. Všechny týmy měly tzv. otevřeno, bylo možno se podívat všude, kam to šlo. Jen u největších světových značek bylo jaksi zavřeno.

Pátek: dopoledne kvalifikace – Porsche GT3 a TCR, tyto kategorie odpoledne odjely i svůj Race1. Odpoledne proběhla Safety Car Exercise a následovala oddělená Q pro WEC – nejprve LMGTE Pro/Am následovaná kvalifikací LMP1/2.

Sobota: Sváteční den fanouška motosportu se vším, co k závodům patří. Všechny parády se většinou odehrávaly na startovní rovince a v prostoru boxů, kam jsme se opět vypravili, protože od 10:00 do 12:00 byl otevřen Pitwalk, kde bylo v podstatě narváno. Závodní program zahajují třídy Porsche GT3 a TCR, které odjedou svůj Race2. Další veškeré dění již směřuje k hlavnímu závodu. V 14:23 vyjely vozy za Safety carem do dvou zaváděcích kol a vše je připraveno pro letmý start hlavního závodu. Je naprosto fascinujícím zážitkem, když závodní vozy naposledy za Safety carem pomalu projíždí kolem vás, těsně před letmým startem během srovnávání do startovní formace se hluk motorů postupně zklidňuje až ztichne úplně. A pak to přijde! Odkudsi z místa startu je slyšet hlasitý hřmot, jak vytočené motory vozů zaberou naplno. Je odstartováno! A přestože jste skoro na opačném konci okruhu, v duchu podle řevu motorů projíždíte okruhem jakoby s nimi. Start… zatáčkou LaSource doprava dolů, zrychlujete do Eau Rouge, krpálem Radillon letíte přímo do nebe, na dlouhé rovince Camel závodníci naplno šlapou na pedál akcelerátoru. Motory mohutně hřmí až do Les Combes. Pravá – levá – pravá a už se valí z kopce dolů do Double Gauche (pro někoho Pouhon) a vy už jen čekáte, až se celé pole přihrne až k vám. Nejprve kolem profrčí šest hybridů třídy LMP1 a s malým odstupem se prožene zbytek celého pole. Po nějakých třech nebo čtyřech kolech už vstupují do hry modré vlajky a nezastaví se až do konce 6ti hodinového závodu. Skutečně tak málo stačí hybridům ve Spa, aby monstrům Porsche 911 RSR, Chevrolet Corvette C7, Ford GT a dalším kategorie LMGTE PRO/AM nadělily celé kolo ztráty. Adrenalinem extra pro mě bylo, když přišel pokyn šéfové chopit se modré vlajky a předvést něco ze svého „traťáckého umění“. Všechno je jednou poprvé a tak trochu nervózní jsem byl i já. Stojím tam a čekám s  pohledem upřeným do zatáčky, ze které se na mě vyřítí první auta. Na předchozím mávacím postu vidím, jak se třepetá modrá, a vím, že ji budu dávat i já. A už je to tady! Vyjíždí ze zatáčky – registruji pouze nějaké GéTéčko a za ním hned placka, takže šup a už mávám s tím klackem a periferně vidím na světelné tabuli blikat modrou, takže to bylo asi dobře. Oba vozy jen rychlým pohledem vyprovázím na následující stanoviště, kde další modrá následuje tu mou a kde LMPéčko dokončuje předjetí. Rychle očima zpátky na výjezd z Fagnes, očekávám další auta. Ujišťuji se, že na tom vlastně nic není. Mávání je přece stejné jak pro motorky, tak i pro auta ať už jsou jakékoliv kategorie. Od té chvíle jsem si mávání náramně užíval. Ano, teď už skutečně patřím do toho velkého závodu. Jsem tady pro piloty, jsem součástí opatření pro jejich bezpečnost, jen ať ví co se děje za jejich zády i kolem nich.

S postupujícím časem se blíží konec závodu. Slunce už se schovalo za Ardenské kopce, rozsvícená světla na autech jsou teď nějak víc vidět a celá naše parta maršálů už se nějakých 5 minut před koncem chystá na velkolepé finále. Komisařům se rozdávají vlajky a už se jen čeká na zprávu z vysílačky – je dobojováno. Jdeme se máváním rozloučit s piloty přímo k dráze a to je taky super zážitek.

Stojíme tam všichni v řadě, s námi i náš maskot.

Blíží se vítězný vůz, projíždí pomalu vnějškem zatáčky a bliká na nás a zdraví, za ním další tak jak dojížděli. Někteří v GéTéčkách mávají otevřeným oknem. Projede poslední, odhlásíme se vysílačkou a je po všem. Takový rychlý, sešeřelý konec. Zbývá už jen pobalit si věci, rozloučit se s ostatními kolegy v oranžovém, podání ruky, pozdravení a takovýto rychlý že se těším na příště.

Závodní víkend končí, jsem spokojenej. Odcházíme pomalu k autu, jedeme se do LongPré vysprchovat, najíst, vypít ještě nějaký to pivko a odpočinout si. Vstřebat všechny nové zážitky, pocity. V průběhu dne jsme dostali pozvání k účasti na F1 a 24h. Na formule se snad podívám příští rok. Teď už nemám v termínu F1 volno. Ale nevadí, čeká mě maraton mávání ve Francii, při dalším podniku WEC, na LeMans

Tak takové jsou postřehy a zážitky z mého prvního velkého zahraničního závodu. Snad se vám při čtení aspoň trochu zrychlil srdeční pulz a na chvilku byli na stanovišti č.15 v duchu se mnou…

Pavel67